ŽIVOT – TAK JAK HO ZNÁME I NEZNÁME (15+)

  • Zpívaná i nezpívaná poezie
  • Premiéra: 11. 9. 2025 Divadlo Kámen Praha
  • Autor textu i hudby: René Josef
  • Hraje a zpívá: René Josef

Recitál – 60 minut tónů a poezie

Určeno 15+

Žijeme ve velice výbušné době. Večerní zprávy jsou plné válek, konfliktů, vražd, zločinů, skandálů, politických hádek i dalších převážně negativních informací. Je nemožné tyto věci přehlížet a bylo by nerozumné tyto věci ignorovat, ale někdy člověk musí, doslova potřebuje vypnout. Všichni cítíme, že je zdraví prospěšné si občas očistit duši, nabít energií, zasmát se od srdce či jen se zasnít.

René Josef hraje divadlo již od roku 1991 a do divadelních her, svých i cizích, za tu dobu složil nespočet písní, které také sám otextoval. Letos poprvé představí své písně divákům v uceleném formátu. Jedná se o to nejlepší z jeho tvorby a zazní skladby jak z časů vzdálených, tak i z nedávné přítomnosti.

lyrika – epika

V šatech z červánků

Po noci bez spánku
V šatech z červánků
Tichou ulici zpívá

Oběť pohledů
Rty od medu
Překrásně líbá

Nad městem zlehounka svítá
Kdo ještě nešel půjde spát
Hvězdy nikdo nepočítá
Slunce už brzy začne hřát

Až se rozední
Doteky odezní
Se stínem noci mizí

Jak dům bez dveří
Anděl co nevěří
Nekonečně blízká i cizí

Nad městem zlehounka svítá
Kdo ještě nešel půjde spát
Hvězdy nikdo nepočítá
Slunce už brzy začne hřát

….

Nad městem zlehounka svítá
Kdo ještě nešel půjde spát
Hvězdy už nikdo nespočítá
Slunce začíná hřát

Hranice

Tenká je hranice mezi nebem, peklem a zemí
Cítím se jak svíce, kterou plamen navždy změní
Dívám se za obzor
Na svých rtech cítím vítr z hor
Dívám se a čekám znamení
Chodím a naslouchám
Kroky těžké mám
Jako bych nesl kamení

Tenká je hranice mezi láskou a nenávistí
Za svitu měsíce vyloupím mince z kašny na náměstí
Až je spočítám
Snad si za to jedno kafe dám
Možná si koupím odpuštění
Nebo si je nenechám
Zpátky do vody je dám
A s každou jedno jediné přání vyslovím

Tenká je hranice mezi dnem a nocí…

Jupiter s Venuší

Už celý rok spolu chodíme
Jupiter s Venuší
Už ani krok oba slyšíme
Prý nám to spolu nesluší

Každý den na sebe myslíme
Zamilovaní po uši
Co bude dál, neřešíme
Popletení na duši

Každou noc spíme a nespíme
Pevní jak růže v kartuši
Blesků a čar snad se uchráníme
Nikdo to kouzlo nezruší

…..

A pak jablko v půl, půl století krájíme
Až jednou srdce dobuší
Společný stůl potichu sklidíme
Slzy se deštěm osuší

Až…

Až mně dojde dech
Až se kolo dotočí
Až budu ležet na zádech
Až mně oči zatlačí
Až mně dojde dech
Svět okolo nekončí
Po deštivých dnech
Slunce znovu zatančí

Ale dokud dýchám, jede se dál
Není důvod, proč bych na kraji cesty stál
Tisíc kilometrů mám snad ještě před sebou
Možná pár karambolů, možná mě čeká pěkný sešup dolů…

Až mně dojde dech
Až se mně hlava zatočí
Až nepoběžím po schodech
Abych tě vzal do náručí
Až mně dojde dech
Až se Ti kapesník promočí
Po šedivých dnech
Slunce pro Tebe zatančí

Ale dokud zpívám, hraje se dál
Najít melodii, kterou jsem dávno ztratil, to bych si přál
Napsat píseň, která na duši pohladí
Ještě pár akordů než se struny rozladí…

Až mně dojde dech
Až se kolo dotočí
Až budu ležet na zádech
Až mně oči zatlačí
Až mně dojde dech
Svět okolo nekončí
Po deštivých dnech
Slunce v kalužích zatančí

Balada o flétně

Zapískej, řekni mi víc
Kdo tě v zemi sázel
V plné síle kdo tě kácel

Zapískej, neřeknu nic
Chodili pozdě domů
Její jméno vryl do stromu

Zapískej, co bylo je pryč
Vzpomeň, jak listí šustí
Na stín co tě neopustí

Zapískej, vezmi si klíč
Ústa, která smějí
Znovu tě rozeznějí

Ta rána nádherná

Ta rána nádherná
Třpyt hvězd ještě v očích mám
Když první polibek do vlasů Tvých tkám

Pohladím Tvoji tvář
Moc ráda se dívám jak spíš
Smutná jsem, že mi neodpovíš

V žáru poledním
Jsem stále s tebou, jsem tvůj stín
Trnitý keř plný sladkých ostružin

Polední zvony zní jak ty půlnoční
Přichází a tou cestou vdál odchází

S vánkem večerním
Skála dlaně Tvé bude hřát
Přijdu zase zítra, nemusíš se bát

Polední zvony zní jak ty půlnoční
Přichází a tou cestou vdál odchází

Ta rána nádherná…

Nejdelší noc
Nezapomínej
Bylas tu Ty a byl jsem tu já
Nezapomínej
I když ta píseň doznívá
Nezapomínej
Až vítr plameny uhasí
Nezapomínej
Radost a smutek jsou jak počasí
Nezapomínej
Kroky Tě ne vždy k cíli dovedou
Nezapomínej
Jak jsme sedávali pod modrou oblohou
Nezapomínej
Jak jsem poprvé pohladil tvoji tvář
Nezapomínej
Že nikdo z nás nenosí svatozář

Nad hlavou, i když hvězdy vyhasnou
Jejich světlo tisíc let svítí dál
Oblohou nejdelší nocí prolétnou
Je to čas, aby si každý něco přál

Nezapomínej
Obrazy jednou vyblednou
Nezapomínej
Až zrnka prachu dopadnou
Nezapomínej
Srdce mé dokud budeš bít
Nezapomínej
V písni budeme žít

Nad hlavou, i když hvězdy vyhasnou
Jejich světlo tisíc let míří k nám
Oblohou nejdelší nocí prolétnou
Je to požehnaný čas, kdy nikdo není sám

Nezapomínej, nezapomínej srdce mé…

Můžeme?!
Můžem se smát
Můžeme se bát
Můžeme snít
Taky můžem klít
Můžeme plout
Zapomenout
Vydechnout z plných plic
Že už nemůžeme nic

Postavím hrad
Zasadím vinohrad
Začnu stavět most
Opráším slovo cnost
Budu konečně žít
Pochopím co je to být
Neustoupit a říct
Zlomit mě nemůže nic

Můžem se tomu smát?
Můžeme se bát?
Můžeme snít?
Do rána pít
Můžeme plout
Zapomenout
Vydechnout z plných plic
Že už nemůžeme nic

Pod přehradou
Stojí domek stranou
Rybářova síť
Tenká jako nit
V podvečer vyloví
Kůl borový
Neodpoví víc
Že už nezmůže nic

Chtěl jsem ti říct

Chtěl jsem ti říct, že mám tě rád
Nanečisto zkoušel jsem to tolikrát
Mám rád tvůj smích, znám tvoji tvář
Klidně bych tě pozval před oltář

Málo jím, špatně spím
Vím sakra dobře, co se říkat má
Tisíc vět umím tam a zpět,
Jen vědět, co se říkat má

A tak šel čas, a těch pár chvil
Co jsem s tebou byl jsem promarnil
Jiný to zvládl, snad lepší byl
Krásnými slůvky nešetřil

Málo jím, špatně spím
Vím sakra dobře, co se říkat má
Tisíc vět umím tam i zpět,
Jen vědět, kdy a jak, co se říkat má
Jen vědět, kdy a jak, co se říkat má

Před bitvou

Pod měsíční oblohou provází mě něčí hlas
Nechoď spát…
Co vám můžu nabídnout mé múzy plné krás
Dát či brát…

Ležím a pode mnou kupa slámy
Duše jak čistý papír na psaní
Jsem neslavný člověk na bitevním poli slávy
Vojáček na hraní

Ticho jako před bojem tráva rosou opita
Vystřízliví, až přijde den, …až přijde den
Srdce naplněná odvahou jsou jak pole rozrytá
První výstřel přeruší sen

Kapitán vstal a volá sláva!
Mír přece nejde získat bez boje
Zdali přežije a dočká se dalšího rána
Vojáček co příliš mladý je

Setkání

Vidíme se po tolika letech…

Kolik?
Pětadvacet?
Třicet?
Máš vrásky u očí
Vlasy co ti                 nesluší
Dokonalé obočí
Hlas srdce umlčí
Oděna v dým z cigaret
Byla jsi dámou            z mých karet

Ale tvoje oči prozradí
Co skrylo drahé hedvábí
Stále tě vidím, jaká jsi byla
Než si se s léty proměnila

U Prašné brány

Na okenní římse taje sníh
Schováváš tvář v dlaních
Ulicí jedou jezdci na koních

V očích dívko slzy máš
Poslední pusa na kuráž
Nebuď smutná, nesluší ti pláč

Boj se boj, blíží se boj, ústa strachem přibitá
Boj se boj ten ohňostroj právě začíná

Na okenní římsu zase napadl sníh
Někdo zapomněl a někdo ještě ne
V náruči samoty ó jak dojemné

Co bude zítra, kdo ví?
Hra na odvahu a čekání
Čisté duše havraní

Boj se boj, blíží se boj tvář ukrytá
Boj se boj ten ohňostroj všech se dotýká

Třeba bude vojna třicet let
Třeba se nevrátí nikdy zpět
Zapomeneš, zapomene svět

Rok naděje

Mluvíš o naději
Tak krásně, že jsem v ni uvěřil
V zemi úzkosti
V zemi plné zlosti

Zpíváš o lásce
Tak krásně, že zas moje srdce začalo bít
V kraji bolesti
V kraji nenávisti

Šeptáš o štěstí
Tak krásně, snad ho i pro nás trochu zbylo
V místě neradosti
V místě neupřímnosti

Mlčíš o slzách
Tak smutně, až jsem pochopil
Jak jsem žil
A kdo ti ublížil

Na polštáři

Nemohu spát, oči letí tmou
Labutě v neklidu s křídly prvých jar
Nespoutané bolesti ohně dmou
Tu chlad tu žár, tu smír tu svár

Na polštáři bez závrati
Na obloze okamžiků
S iluzorní skutečností
Šeptám sám v řece křiku

Ráno dál než úleva
Neklamné znamení procitnutí
Topící se ve víně, prodlévá
V souhvězdí Lva, Vodnáře či Smrti

A tlukot hodin rozemílá pevné břehy
Skály, stromy, sny i města
Zrozené v časech něhy
V srdci vesmíru prý z kynutého těsta

Daleko

Tyhle hory nejsou pro mě
Chtěl bych domů
Do míst, co mám rád
Se svými kamarády
Už se těším na cestu

Jedu domů
Vítají mě lidé co je neznám
Budu tu krátce s tebou
A potom musím zase pryč
Už se těším na cestu

Teď ale při mně stůj
Zem zemi vrať
Pohlaď je po vlasech
Nemůžu říct, že bude líp
Už se těším na cestu

Svítá stejně tady i tam
Čekat znamená věřit
Nespěchej
Abys za mnoho let mohla klidně říct
Už se těším na cestu

Bílý Měsíc

Lásko má, přitul se blíž
Já vím, že čas nechytíš
Svítání je shluk tajemství
Nevšimli jsme si toho od dětství

Jsou dny černé jako noc
Duše volá o pomoc
Pohladím lehce tvoji tvář
Položenou jemně na polštář

Zima studí od řeky
Slepec vidí doteky
Marnost věků vypraví v kronikách
Vše se dobře končí jen v pohádkách

Lásko má přitul se blíž
Já vím, že čas nechytíš
Bílý Měsíc vynáší Tě až tam
Je těžké zůstat sám

KK

Včera zemřel básník a stvůry si oddechly
Zemřel, ticho je v předpeklí
Prázdno je v duši
Neví snad tuší
Že ne on, to my jsme naposled vydechli

Podzimní růže

Pálí mráz a pod bílým stínem snů
Čeká na jaro malá víla …

Dávno už je pryč
Poslední studený měsíc
Květy zavoní
První pusa pod jabloní

Dávno už je pryč
Na modré stuze velký klíč
Rozbitá kolena
Ústa pevně sevřená

Dávno už je pryč
Váza plná slunečnic
Večerní nekonečný stín
Svátky bez hostin

Dávno už je pryč
V křoví zakopnutý míč
Vůně koláče
Slzy bez pláče

Dávno už je pryč
Nejdelší srpnový hic
Plné sýpky obilí
Tváře, které tu byly

Dávno už je pryč
Listí jako stohy skic
Pavučina ve vlasech
Úsměv na tvých rtech

Dávno už je pryč
Podzim z kraje létavic
Ostrý vítr zastudí
Plné je osudí

Pálí mráz a jenom jedna slza zbyla
Co v kámen se proměnila

U nás

Mám rád ta nádherná rána
Z vrcholů hor shlíží den
Mám rád tuhle zem, je to do srdcí brána
Ona nosí tisíce jmen

Básník ji prošel s notesem
Šel nazdařbůh za nosem
Zasněná tvář
Křížek a snář za pasem

Skrývá tajemství, předky, stáda
Sokoli krouží nad lesy
Barevný šál na podzim nosí ráda
Jezera spojená s nebesy

Malíř ji štětcem pohladil
Do rámu strom zasadil
Všechno co měl
Za barvy utratil

Sladká od krve slaná od potu a pláče
Nepřízni osudu vzdoruje
Tvář od sazí voňavé koláče
Těm kdo pozdě z pole jde daruje

Skladatel slyšel řeky hlas
Tu sílu neumlčí mráz
Malý pramen
nezastaví nikdo nic ani hráz

Mám rád nádherný soumrak
V objetí hvězd začíná sen
Každou noc čekám a věřím v zázrak
Že zítra zase přijde den

V téhle zemi doma jsem
Tady doma jsem
S Vámi… 
Tady doma jsem

…a mnohé další písně i básně